V kanalizačním systému, mezi vzrostlou plísní bylo vytyčeno malé políčko. Byl slunný den (tzn. v kanále nebyla mlha), uprostřed záhonu rostlin se ve slamáku čile pohybovalo malé zelené stvoření. Místy stálo na zadních a chvílemi pobíhalo po všech čtyřech. Krokodýlek se slaměným kloboukem na hlavě starostlivě opečovával rostliny. Přihnojoval vše, co bylo třeba přihnojit, ohýbal, co bylo třeba ohnout, zastřihával vše, co bylo třeba zastřihnout a spokojeně nasával omamnou vůni připomínající citrusy a tropické ovoce.
Krokodýlek se potil v parném letním slunci, když v tom se mu v zorném poli objevil stín. Ležérním krokem přicházelo Morče. Ve svém typickém klobouku a s pohledem plným starosti mířilo přímo k pěstiteli.
„Říkal jsem ti, ať toho necháš, budeš z toho mít průser, jako já vím, že to neděláš pro prachy, že nedýluješ dětem a bla bla bla, ale to nikoho z těch zkostnatělejch úředníků a flojdů zajímat nebude.“ řeklo Morče svému zelenému příteli.
„No jo, poslouchám to už po stopáté, ale těm starejm a nemocnejm lidem dělají moje
masti dobře a já mám fakt potřebu jim pomoct. Navíc je to eko, bio a premium kvalita, domácí výrobek lokální produkce, přímo od farmáře. Jo a taky je to fresh!“ odbyl Krokodýlek Morče už naučenou a mnohokrát opakovanou větou.
„No jo, poslouchám to už po stopáté, ale těm starejm a nemocnejm lidem dělají moje
masti dobře a já mám fakt potřebu jim pomoct. Navíc je to eko, bio a premium kvalita, domácí výrobek lokální produkce, přímo od farmáře. Jo a taky je to fresh!“ odbyl Krokodýlek Morče už naučenou a mnohokrát opakovanou větou.
Znenadání se v dáli ozval rytmický hluk, rychle se přibližoval a měnil se v silné dunění. Podivné bylo, že se zvuk blížil ze všech tří kanálních světových stran (ano skutečně, mapy v kanálech mají tvar trojúhelníku). Z širokých odpadních trubek, které ústily vysoko v kanální klenbě nad hlavami našich hrdinů, se vynořily těžké vojenské helikoptéry. Snesly se rychle dolů a zastavily svůj pohyb nad opečovávaným políčkem, kde přímo uprostřed stál Krokodýlek s Morčetem. Z nákladového prostoru létajících strojů vyletěly lana a ihned se po nich začali slaňovat ozbrojení, maskovaní muži.
„A do hajzlu,“ vyhrklo Morče, popadlo Krokodýlka a oba dva se dali na útěk.
„A do hajzlu,“ vyhrklo Morče, popadlo Krokodýlka a oba dva se dali na útěk.
„Stát a ruce vzhůru! Tady plukovník Brkhanter. Jste zatčeni!“ ozvalo se z megafonu helikoptéry.
„Třeba když se vzdáme a budeme spolupracovat, tak z toho nic nebude, to políčko není moje, já jsem ho převedl do fondu a teď tu jen tak procházím.“ pronesl sípavě Krokodýlek.
„Tomu nevěř kámo, strčej nás za katr na dost dlouho, je to kampaň, nejsme žádnej politico klér!“ řeklo Morče v běhu sotva popadajíc dech.
Už byli téměř u okraje vzrostlé plísně, která obklopovala ilegální zahrádku, když jim cestu zastoupil černě oděný muž s kuklou a lyžařskými brýlemi. Hlaveň jeho samopalu mířila prchající dvojici přímo na hlavy.
Už byli téměř u okraje vzrostlé plísně, která obklopovala ilegální zahrádku, když jim cestu zastoupil černě oděný muž s kuklou a lyžařskými brýlemi. Hlaveň jeho samopalu mířila prchající dvojici přímo na hlavy.
Morče, byť bylo ateista a praktikující agnostik, se začalo modlit. Nevědělo ani ke komu se modlí a nakonec vždyť je to jedno. Mezitím Krokodýlek utrhl jeden zeleno-bílý a lepivý váleček z rostliny. Promnul ho v prstech, něco zašeptal a hodil ho do vzduchu.
Okamžitě se zvedl vítr. Zaslechli snad melodii? Ne, to musely být jen ty helikoptéry. Vzduch se zvláštně zatetelil tak jako v parném letním dni. Najednou se rostliny začaly hýbat, ze stonků, větví a kmínků jim rychle vyrazily dlouhé šlahouny připomínající liány. Tři největší šlahouny dorostly až k vrtulníkům a začaly se po nich sápat. Piloti nechtěli riskovat nehodu a raději se vzdálili. Současně další a další liány bleskově omotávaly a znehybňovaly všechny ozbrojence na zemi. Morče na nic nečekalo a Krokodýlka poplácalo po rameni za skvělý zahradnický talent, ale naznačilo mu, že by měli rychle pokračovat v úprku. Po chvíli běhu se ponořili do temnoty kanálu, který jim poskytoval jistotu bezpečí. Krokodýlek se smutně ohlédl za jeho milou volnočasovou aktivitou a musel se usmát. Spatřil krásnou scénu jak šlahouny jeho rostlin balí své vlastní produkty do papírků a davají je zapálené ozbrojencům do úst. Na nic nečekal a šmahem se kanálem sklouzl pryč.